Můj mozek je někdo jinej

Můj mozek je někdo jinej. Ví o mně všechno, ale já to nejsem. Je to podlej a zvrhlej hajzl. Tak podlej, jako není ani ta nejukřivděnější verze já. Tak zvrhlej, jako bych ani být nedokázal. I kdybych sebral všechnu pózu světa. Můj mozek je přes den schovanej. Je využívanej a drcenej. Jen někdy, občas vykřikne nějakým výbuchem vzteku. A někdy tiše šeptá, pří výbuchu spermatu. V noci, ve spánku, je ale pánem on. Bere si zpátky, trestá. Bojuje, když je jeho čas, aby pak mohl mluvit i ve dne. Může se mstít dokonale, stoprocentním účinkem beze ztrát. Ví totiž všechno, ví jak na mě. A občas když neodolám táhne mě do spánku ještě při vědomí, kterou ale vsákne a znehybní. Znehybní i mě, když mu utíkám ze spánků. Můj mozek má řetězy a těma mě drží.

Sen - pohřbívání náhrobků.

Letadla kolem padají a hoří, naše shořelo taky. Tragédie. Kolem dokola je rovná krajina, pár plechových budov a trosky letadel. Zřejmě válka. Táta říká, že vykopat malou díru a náhrobek zahrnout, tak jak jsme to udělali, nestačí. Budeme ho muset pohřbít pořádně, jinak zase způsobí katastrofu. Krumpáčem vytahujeme náhrobek a kopeme díru. Zjišťuji, že náhrobky jsou dva. Jeden je obdélníkový asi velikosti člověka. Na vrchní straně je celý porytý ornamenty. Druhý náhrobek se skládá ze dvou částí, které mají tvar půl měsíce. Náhrobky uložím hluboko do země a zahazuji je hlínou. Tátu už nevidím.
Večer přijdu k prarodičům. Nečekají mě. Nemám kde spát. Jsou naštvaní, ale nic neříkají. Probodavají mě pohledy. Hádám se s nimi, proč mají zaheslovaný telefon. Co tam mají tak důležitého. Trvám na tom aby mi to řekli. Stejně vím jak ho otevřít. Stejně s ním oni neumí. Nekonečně se hádáme.
Jsem na pláži. Probíhá nějaká bujará oslava, ale jsem trochu smutny.Jako by to bylo nějaké loučení. Je léto, jsem s přáteli. Jsme v domu u moře. Je tu spousta cizích lidí. Jeden má zvláštního psa s obrovskýma očima, který má navíc několik malých předních končetin. Pak vše končí. Někteří odcházejí, jiní sedí na pláži, která jde strmě k moři. Stmívá se. Jsem zabořen v písku a kouřím. Všechno je nostalgické. Skáču do moře.

Putování za prací

Budete chodit každý den od čtvrtka do čtvrtka, od osmi do jedné. Naučí vás tam jak si najít práci. Řekla pracovnice pracovního úřadu mladým žadatelům o práci. Nad námi deseti příživníky se smilovali. Možná, že opravdu nevědí jak si práci najít. Snad by je to mohla naučit nějaká soukromá firma. Doufejme, že budou tak ochotní. Ze 70% financováno z fondů Evropské unie, píše se na pozvánce na kurz. V případě neomluvené absence budete vyřazeni z úřadu práce na dobu minimálně 6 měsíců, píše se pod tím. Z deseti příživníků se dostavilo šest. Ukázalo se, že po odečtení těch, kteří mají brigádu, mají zaplacenou dovolenou, jdou od září do školy nebo mají narkolepsii zbývají dvě slečny, které hledají práci.